Nejdelší cesta domů

Krásný den, dnes bych vám chtěla představit další knihu Sabiny Zelené, tentokrát román Nejdelší cesta domů, kterou vydalo nakladatelství Klika. Poutavý román vypráví o hledání domova a naději, která nás často zavede daleko o rodného hnízda.

Přeji Příjemné počtení 🙂

Nejdelší cesta domů vypráví příběh dvacetileté Jindřišky, jenž se narodila jako nechtěné dítě do rodiny dvou právníků, kterým zkazila kariérní plány a také ji vinili ze smrti svého mladšího synka. Z tragické nehody, při níž ve dvanácti letech nedokázala ochránit čtyřletého bratra před utonutím, si Jindřiška neodnesla „jen“ nenávist a zášť od svých rodičů, ale také panickou hrůzu z vody.

Po celé dospívání byla jejím nejbližším člověkem teta Zlatka, která však náhle zemřela a Jindřiška se vydává na cestu za tetinými přáteli, aby jim o její smrti pověděla a také našla nové útočiště. Jindřiška se vydává na dlouho cestu napříč republikou a po cestě k ní přichází řada cenných, ale také mnohdy nebezpečných a zlých zkušeností.

I přesto se nevzdává a velikou odvahou a nadějí Jindřiška kráčí dále za svým snem, kterým je nalezení láskyplného domova a svého místa na světě.

Autorkou románu Nejdelší cesta domů je česká spisovatelka, žijící v Austrálii, Sabina Zelená, kterou čtenáři mohou znát také z knihy Tisíc východů slunce. Román vydalo v březnu 2019 nakladatelství Klika.

Nejdelší cesta domů se pohybuje na hranici romantického příběhu pro ženy či dívky a psychologického románu. V knize se nachází nejen lehce naivní romantické scény, ale také velice emočně vypjaté a těžké scény, které nutí čtenáře k zamyšlení.

Nejdelší cesta domů je napsána čtivým a poutavým jazykem, který čtenáře velice snadno vtáhne do děje a jen tak nepustí. Poměrně zajímavé je, že nad příběhem se lze zamýšlet hned v několika rovinách.

Jednak autorka popisuje přírodu a reálie trochu zapomenutého kraje např. v oblasti České Kanady a okolí Třebíče, ze kterých je znatelné, že autorka tuto část Vysočiny či jižních Čech důvěrně zná a vrací se prostřednictvím příběhu k oblíbeným místům.

Další velice podstatnou linkou je samotný vztah mezi Jindřiškou a jejími blízkými. Zároveň tato linka ukazuje nejen problémy související s odmítnutím od rodičů, ale i naději, že s odvahou a jistou tvrdohlavostí lze najít šťastný konec a že i „cizí lidé“ mohou být podstatně lepší rodinou, než je ta pokrevní.

Příběh ukazuje, že v některých případech není pro navázání hlubokého přátelství či vztahu vůbec důležitý věkový rozdíl. Přátelství může překlenout i několik generací, zvláště pokud úmysly a pocity obou stran jsou čisté, bez jakýchkoliv postranních myšlenek či touze po lehce získaných benefitech.

Nejdelší cesta domů je románem, který lze číst, jako odpočinkový romantický příběh, který vám nic nového nepřinese. Ovšem, pokud si najdete čas a i správnou chvíli a začnete se nad příběhem více zamýšlet, může vás velice obohatit, ať už na přístupu k vašim blízkým a nebo i ke své životní cestě.

Oproti předchozímu autorčinu románu, jež je pro mne stále poněkud rozporuplný, Nejdelší cesta domů mne naprosto nadchla a přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Kniha je dynamická, svěží a potvrzuje, že pokud jí to umožníte, najde si sama správný čas, kdy vám vstoupit do života, tak aby vám mohla předat  to nejlepší, co v sobě ukrývá.

Román Nejdelší cesta domů bych vřele doporučila všem, kteří sem tam sáhnou po odpočinkovém romantickém příběhu, který však v sobě skrývá nějakou hlubší myšlenku. 

Knihu zcela bez zaváhání hodnotím 100%, pro její nápad, dynamiku, svěžest i myšlenky k zamyšlení a vřele doporučuji všem k přečtení. 🙂