blogerská výzva 2020, Zamyšlení, Zamyšlení nad světem

7. Můj nejtrapnější zážitek

Krásný den, vítejte u dalšího článku z Blogerské výzvy 2020. Tentokrát je tématem „můj nejtrapnější zážitek“. Často slyším kolem sebe, jak někdo vypráví o svých trapasech, ale když jsem se zamyslela nad tím svým „nej“, ani po dlouhém přemýšlení se mi žádný nevybavil. Proč? O to bych se s vámi ráda podělila v následujícím zamyšlení.

Přeji příjemné počtení 🙂

Trapné či nepříjemné zážitky se stávají naprosto každému a ani já nejsem žádnou výjimkou. Myslím si, že každý z nás má ale rozdílné chápání a hranice toho, co je pro něj trapas.

Bohužel se musím přiznat, že se cítím trapně i při naprostých banalitách, jako je třeba nevhodně plácnuté slovo při konverzaci s kamarády, a navíc si tyto okamžiky živě vybavuji opravdu strašně dlouho.

Během základky a střední jsem si zažila tisíce nepříjemných, trapných a zahanbujících situacích, během kterých si (zvláště na základce) moji spolužáci honily svá ega před třídou tím, že upozorňovali na mé odlišnosti. Upřímně řečeno, měli to velice snadné, protože jsem byla (a vždycky budu) velice naivní, dobrosrdečná a na základce i značně nevyspělá žába, která byla vždycky tvrdohlavá a odmítala změnit své zájmy či osobnost jen proto, že se to v té době prostě nenosilo.

Jen pro doplnění, být introvert, abstinent, knihomol (čtoucí romantické příběhy), fanoušek folkové muziky a ještě člověk, kterého nezajímá móda, ale pohodlnost oblečení, to bylo na našem okresním městě naprosto smrtelná kombinace. Takže si už ani nevybavím kolikrát jsem se cítila fakt trapně „jen“ za muziku, kterou poslouchám, za oblečení (jako bonus kvůli ekzematické kůži z bavlny nebo dalších příjemných, ale ne úplně stylových materiálů) nebo za to, že jsem si o přestávkách místo prostoduchého plkání četla dívčí románky…

Dodnes si pamatuji velice vtipnou hlášku jednoho ze spolužáků, který bavil ostatní tím, že mne označil jako hippies, jen kvůli jedné halence s velkými květy … Tahle situace se stala více jak před deseti lety a stále mám pocit, jako by to bylo včera

Možná přemýšlíte, jak toto vyprávění souvisí s „největším trapasem“?

Pro mne velice úzce – podobné situace a fungování v prostředí, kde jste neustále za „trapku“, jen díky tomu jaká jsem, mne donutily se velice stáhnout do sebe a snažit se vyhnout i jen potencionálním situacím, které by mohly ztrapnění přinést.

Vnímám (a na výšce i bojuji) s tím, že se snažím být pouze pozorovatelem situace, jenž se dívá, nemluví a dlouze zvažuje, co řekne nahlas, jen proto, aby ho někdo neshodil kvůli jeho osobnosti a názorům. Být pozorovatelem má své výhody, eliminujete možnosti svého ztrapnění se na úplné minimum, ale zároveň tím přijdete o spoustu zážitků, přátel a také potencionální zaměstnavatele či kolegy, protože nikdo netuší, jací vlastně jste …

Mým velkým přáním a oblastí, ve které se snažím růst, je se přestat bát se trapasů, diskuzí a toho, že je naprosto v pořádku být někdy za blbce nebo plácnout nějakou pitomost, které se ostatní zasmějí.

Podstatně horší je se uzavřít a nechat si svět proklouznout mezi prsty, jen proto, že jste jiní než vaše okolí … 🙂

Pevně věřím, že se jednou dokáži přes všechno přenést a nebude mi vadit se ztrapnit, nebo být sama sebou i v komunikaci se svými přáteli …

A co vy? Jaké jsou vaše nejtrapnější situace?

Těším se na vaše příběhy a postřehy … 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s