Recenze, Romantické příběhy

Co vyprávěla Bobří řeka

1

 

Oproti jiným recenzím bych si v tomto článku dovolila ohodnotit hned dvě knihy najednou. Myslím si, že v tomto případě nelze jednu knihu zcela oddělit od druhé a že jejich do jisté míry odlišný charakter lépe vynikne v jednom článku …
Jak již z obrázků vyplývá, ráda bych se věnovala dvojdílnému příběhu spisovatele Jaroslava Foglara – knihám Hoši od Bobří řeky a Strach nad Bobří řekou.

💚
Hoši od Bobří řeky
Příběh Hochů od Bobří řeky začíná setkáním chlapců Jirky a Vilíka, kteří neví co podniknout se svým volným časem, s tajemným mladým mužem Rikitanem. Postupem času sledujeme utvoření skupiny dvanácti chlapců. Rikitan je zábavnou formou učí, jak by se měl chovat správný chlapec. Posiluje jejich fyzickou i psychickou zdatnost, učí je lásce k přírodě i slušnému, gentlemanskému chování. Hoši se dovednostem učí při lovení bobříku a popohání je touha podobat se zálesákovi Royovi z Rikitanova příběhu. Společně zažívají řadu dobrodružství nejen ve své klubovně, ale i při výpravách za město. Chlapci si ani neuvědomují, že se jim postupně podařilo stát se čestnými chlapci a dobrými kamarády, jako byl Roy…
„Vždy v úterý a v pátek k večeru sešli se hoši v Bobří hrázi. Říkali těm schůzkám „porady“ , ale nemyslete si, že se tam pořád jen radili a nic jiného nedělali! Mluvilo se tam a dělalo všechno možné. Hoši rokovali, jak jsou daleko s lovem bobříků , a lámali si marně hlavy, čeho asi se budou týkat bobříky další. Umlouvali si příští výpravu. Pak obyčejně přišlo volné vyprávění, jehož se účastnili všichni hoši, ale v němž hlavní slovo vedl vždy Rikitan. Upozorňoval hochy, co se děje nového ve světě, vykládal o nových vynálezech. Kdejaký sportovní podnik, ať již to byly automobilové závody nebo box, kopaná či tenis, vše pořádně přetřásali, nic nenechali na pokoji. Rikitan otvíral hochům docela nové světy, mluvil o věcech, o jakých jaktěživ neslyšeli. Všechno věděl, všechno znal. Nebylo snad jediné otázky, kterou by nedovedl zodpovědět a vysvětlit.“
💜
Strach nad Bobří řekou
 
Strach nad Bobří řekou začíná krátce potom, kdy skončil předchozí díl. Chlapci se setkávají opět v Rokli Úmluvy, Rikitan je seznamuje s novými bobříky, které pro ně má připraveny a které jsou ještě obtížnější, než ty předchozí. Příběh se odehrává v době, kdy Nepřítel postupně zakazuje všechny mládežnické spolky, hoši musí svou činnost tajit a netuší, jestli ještě zítra budou moci pokračovat …
„Hoši od Bobří řeky se však celkem bezstarostně radovali z předčasného jara, které bylo zase tak krásné jako minulého roku, když se za zvláštních okolností Jirka s Vilíkem seznámili s Rikitanem a pak založili své sdružení Hochů od Bobří řeky. Nic se zatím zdánlivě nedělo, co by mělo narušit jejich radost z jara. druhého jara Hochu od Bobří řeky. Až ten den! Ten hrozný den se svou tak náhlou nečekanou sněhovou metelicí, ten byl i pro ně začátkem všeho zlého! Někde za hranicemi rodné země – ale přesto velmi, velmi blízko – harašil mocný cizí národ zbraněmi a jeho vůdci hrozili republice nelítostnou a ne spravedlivou odplatou za domnělé křivdy. A to bylo to znepokojivé, co zneklidňovalo všechny lidi. rodiče Hochů od Bobří řeky a Rikitana nevyjímaje! A pak to vše nebezpečné, výhružné, náhle udeřilo! A to právě byl ten strašný den. Za hrozné sněhové vánice se přes pohraniční hory převalily hordy nepřátelské armády a rozsévaly zkázu. smrt. neštěstí pro mnohé lidi – a nevyhnulo se to ani Hochům od Bobří řeky. Jaro jako by náhle nebylo!“
💚
Myslím si, že obě knihy se velice snadno a rychle čtou, protože autor je vynikajícím vypravěčem tohoto žánru. Příběh v knihách plyne tak akorát rychle, aby čtenáře kniha bavila, ale zároveň se mu z ní nezatočila hlava …
Společným jmenovatelem pro obě knihy je rovněž více či méně viditelná a nenásilná výchova mladých čtenářů k hodnotám, které autor ve svých knihách vyznává. Přeci jen, který čtenář by se alespoň na chvilku nezatoužil stát jedním z hochů či dokonce samotným Rikitanem, že?
Myslím si, že jednou z hlavních myšlenek proplouvající celým příběhem, jsou základní zásady a stanovy, kterými se řídí skautské či jiné mládežnické organizace. Autor, který byl sám velice aktivním skautem a pedagogem mládeže, se snaží pomocí této knihy přenést mezi dětské čtenáře hodnoty, které by měl každý člověk vyznávat. Ona inspirace skauty je viditelný téměř na každé stránce.
Ač mám ke skautské organizaci jisté výtky, jsem velice ráda, že tyto knihy přenáší na čtenáře její hlavní myšlenky a hodnoty, kterými jsou např. čestnost, ohleduplnost, láska k lidem a přírodě. ohleduplnost a ochrana přírody, zachovávání „pravého“ přátelství, které hoši v knihách mezi sebou pěstují, a mnohé další hodnoty, které v dnešní době mnohdy chybí či jsou téměř odsuzovány …
💜
Ještě bych ráda upozornila na jednu zajímavost, kterou v sobě ukrývá tento dvojdílný příběh. Ačkoliv to na první pohled vypadá, že díly vyšly krátce po sobě, opak je pravdou – vydání knih dělí zhruba 60 let. Zatímco Hoši od Bobří řeky vyšly poprvé již v roce 1937, kniha Strach nad Boří řekou vyšla poprvé až v roce 1990.
💜
Hoši od Bobří řeky je krásným příběhem, popisujícím svět z pohledu mladých chlapců, kteří jsou si vědomi, že se nechovají úplně nejlépe a chtějí se změnit.
Myslím si, že u tohoto příběhu je velmi zajímavé, že autor v příběhu téměř nezmiňuje okolí chlapců, tedy dobu, ve které se příběh odehrává, či nepřibližuje nijak svět jejich rodičů. Je to prostě „jen“ příběh o chlapcích a jejich světě, ve kterém je vše podstatně jednodušší než ve světě dospělých.
Čtenář může společně s hochy prozkoumávat nepoznaná místa lesů a luk za městem, které jsou pro pro chlapce doslova novým světem… A kromě toho se s chlapci může i učit prostřednictvím bobříků. které autor v knize popisuje natolik podrobně, že si je každé dítě dokáže samo vyzkoušet.
Celá kniha je napsána přesně tak, jak dětští čtenáři mají rádi – jednoduše, lehce a vesele a navíc s výrazně kladným hrdinou a ochráncem Rikitanem.
💜
Strach nad Bobří řekou popisuje svět již podstatně smutnější. Nad celým světem a bohužel i nad světem se vznáší strach a beznaděj.
Kromě toho u tohoto příběhu známe i přibližnou dobu, kdy se příběh odehrává a kdo je oním Nepřítelem, který sužuje celou zemi. Autor zde přibližuje dobu a život v protektorátu za 2. světové války. I bez předchozího vysvětlení myslím většina čtenářů rozpozná, že Nepřítelem, který zakazuje spolky, tábory a sleduje obyčejné lidi, je nacistické Německo.
V příběhu je krásně vidět, jak se chlapci těžko smiřují s otázkou kolaborantství, popravami, zákazy, a dalšími věcmi, které by ve svém věku snad ani neměli znát …
Přestože i v tomto příběhu se Rikitan snaží chlapce dál učit pomocí bobříků, nejsou to již ti hoši, které jsme znali, spíše takoví mladí dospělí, kteří již ví, co je to potajmu sledovat klubovnu či bát se o vlastní život …
💚
 
Ač jsou knihy Jaroslava Foglara považovány za klasiku či povinnou četbu mezi dobrodružnou četbou, a pro některé lidi, je ten kdo nečetl v dětství Foglarovky někdo, kdo zvláštní, já jsem se k němu dostala až minulém roce.
Myslím si, že to bylo především důsledkem mé výchovy, díky které je mi bližší trampské či vodácké hnutí, než organizovaní skauti. Ale přesto jsem si při vybíráni knížek do knižní výzvy řekla, že bych toho Foglara přeci jen asi měla zkusit, abych věděla o čem je.
Knihy mne asi ničím výrazně nepřekvapili ani neoslovili. Foglar je vynikající spisovatel, v jehož dílech je velice znát, že byl sám aktivním skautem, a že tedy psal o něčem co znal a měl rád.
Obě knihy se mi velice dobře četly a ráda jsem se začetla do dobrodružství chlapců i objevování tajemné přírody. Při jejich čtení jsem si uvědomovala, jak by na svět bylo krásně, kdyby se hodnoty ukryté v knihách více cenily a dodržovaly v dnešní společnosti …
Musím však uznat, že mne knihy nezaujaly. Nejsem velikým fanouškem skautského hnutí, které dbá mj. na uniformy, deníky, oficiality, atd. Tedy ne že by to bylo něco výrazně špatného, ale jako dcera zarytého trampa se přírodou toulám raději neorganizovaně, na vlastní pěst a bez jakýchkoliv pravidel … A bohužel v knihách o Boří řece se duch skautů nese na každém stránce …
Přesto musím uznat, že Foglarovky by si měl opravdu přečíst každý, protože jsou to krásné knihy, ze kterých se člověk může mnohé naučit
💚
Hoši od Bobří řeky i Strach nad boří řekou ode mne dostávají za čtyři, protože jsou to krásné knihy, jen se neztotožňuji s některými jejich myšlenkami …
💛💛💛💛
  • FOGLAR, Jaroslav. Hoši od Bobří řeky. 17. vyd. Praha: Olympia, 2005. 194 s. Sebrané spisy; sv. 1. ISBN 80-7033-925-X.
  • FOGLAR, Jaroslav. Strach nad Bobří řekou. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990. 194 s. ISBN 80-7033-042-2.

4 komentáře: „Co vyprávěla Bobří řeka“

  1. Foglarovky jsou klasika, rada jsem je vzdy cetla jako mala u babicky a dedy, ve vzduchu byla citit bourka a rozvetle akaty!❤️❤️❤️ Libi se mi i ilustrace a par jich mam ve sve knihovne jako vzpominku, ackoli uz v salatovem vydani.Mej se krasnePapa ByGabrawww.bygabra.cz

    To se mi líbí

  2. Děkuji za přečtení 🙂 já jsem je četla až nedávno, ale je fakt, že mají své kouzlo … už mám obě doma na čestném místě v knihovně 🙂 Také se měj krásně 😉

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s